Mediální výchova

Vysvětlení pro média a širokou veřejnost

Co je mediální výchova a gramotnost

Mediální výchova je proces, kterým se mediální gramotnost získává. Rámcový vzdělávací program (RVP) definuje mediální výchovu takto:

„Mediální výchova má vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti. Ta zahrnuje jednak osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií (o jejich historii, struktuře fungování), jednak získání dovedností podporujících poučené, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace. Především se jedná o schopnost analyzovat nabízená sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, popřípadě je asociovat s jinými sděleními; dále pak orientaci v mediovaných obsazích a schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění nejrůznějších potřeb – od získávání informací přes vzdělávání až po naplnění volného času.“[1]

Mediální gramotnost je mezi experty a akademiky definována rozličnými způsoby, lze se ovšem držet vymezení směrnicí č. 2010/13/EU o Audiovizuálních mediálních službách:

„Mediální gramotnost se týká dovedností, znalostí a porozumění, které spotřebitelům umožňují efektivní a bezpečné využívání médií. Mediálně gramotní lidé by měli být schopni provádět informovanou volbu, chápat povahu obsahu a služeb a být schopni využívat celé šíře příležitostí, které nabízejí nové komunikační technologie. Měli by být schopni lépe chránit sebe a své rodiny před škodlivým nebo urážlivým obsahem. Proto je třeba rozvoj mediální gramotnosti ve všech oblastech společnosti podporovat a pečlivě sledovat její pokrok.“

Mediální výchova ve strategických dokumentech

Sledování mediální gramotnosti má v gesci i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). RRTV má dokonce definováno, že spolupracuje s Českým telekomunikačním úřadem (§ 5 písm. l) a podílí se svými stanovisky a návrhy na vytváření zásad státní politiky České republiky ve vztahu k vysílání a koncepci jeho rozvoje a ve vztahu ke zvyšování úrovně mediální gramotnosti (§ 5 odst. m). Dále má RRTV určeno, že spolupracuje v rozsahu své působnosti s právnickými osobami založenými v souladu s právním řádem České republiky … zejména při vytváření účinných samoregulačních systémů a při zavádění opatření na podporu mediální gramotnosti.“ RRTV ovšem nemá vzdělávací roli. Její úloha je monitorovací – sledovat úroveň mediální gramotnosti obyvatel a podávat informaci o tom, co dělají provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání. Tento monitoring se již nevztahuje na internet a tištěná média. Veškeré další aktivity dělá RRTV nad rámec svých povinností (např. portál Děti a média).

V červnu 2015 Ivan Krejčí, předseda RRTV, vydal tiskovou zprávu, ve které upozorňuje na nízkou mediální gramotnost a vyzývá k systémovému řešení. Navrhoval vznik mezirezortní komise, „která by připravila jednotnou koncepci zvyšování mediální gramotnosti celé populace ČR, včetně ohrožených skupin, sociálně slabých a seniorů. Koncepce by měla počítat s rozsáhlým zapojením knihoven jako přirozených center vzdělávání dospělých, jak k tomu vybízí Deklarace k rozvoji mediální a informační gramotnosti v digitální éře, vydaná v loňském roce Evropskou unií a UNESCO.“

Požadavek mediální výchovy se objevil i v Auditu národní bezpečnosti: Mezi úkoly s dlouhodobým dopadem zazněl opakovaně i požadavek na doplnění témat v rámci vzdělávacích programů školského systému, ať už se jedná o výchovu k bezpečnosti, nebo posilování občanské nebo mediální gramotnosti (antropogenní hrozby, přírodní hrozby, hybridní hrozby, působení cizí moci).

Mediální výchova je i součástí prezentace náměstka sekce strategie a inovací Josefa Rydla z NIDV Bezpečnostní tématika ve vzdělávacích programech dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků Národního institutu pro další vzdělávání – možnosti zařazení bezpečnostních témat do vzdělávání ředitelů škol z listopadu 2017. Ta připomíná bezpečnost v kyberprostoru, včetně rizikové komunikace a ochrany před jejím působením (může být ovšem vztaženo ke kyberšikaně).

Mediální výchova ve škole

V českém vzdělávacím systému je autoritou v tvorbě vzdělávacího obsahu Národní ústav pro vzdělávání, nicméně veškeré kurikulární změny zadává i schvaluje MŠMT. Mediální výchova je průřezovým tématem. Prakticky to znamená, že by žáci a studenti měli získávat mediální gramotnost buď v konkrétním předmětu, nebo napříč všemi předměty, nebo prostřednictvím projektu, který škola na mediální tematiku připraví. Pokud se tedy škola rozhodne realizovat mediální výchovu průřezově napříč různými předměty, jejich učitelé tak musí přemýšlet, jak ve svém předmětu – např. anglický jazyk – dokážou propojit probírané téma s mediální oblastí.

V České republice jsou školy vázány stanovenými tematickými okruhy, které jsou stanoveny Rámcovými vzdělávacími programy a dále doplněny a aktualizovány Doporučenými očekávanými výstupy. Každá škola si pak podle možností, znalostí a dovedností učitelského týmu rozděluje očekávané výstupy do jednotlivých předmětů, případně se je rozhodne naplňovat v rámci jiných aktivit (např. volitelný předmět, projekt). Tento plán se nazývá školní vzdělávací program (ŠVP). Zatímco u standardních předmětů, jako jsou matematika, dějepis, zeměpis apod., je zpracování jasné, o průřezová témata se musí učitelé napříč předměty rozdělit. Musí průřezové téma v několikaletém cyklu implementovat do výuky tak, aby se žák či student během let ve škole alespoň s některými oblastmi průřezových témat setkal. To je na organizaci výuky velmi náročné a často se u jednotlivých učitelů předpokládají odbornosti, kterými nedisponují. Doporučené výstupy stanovené NÚV nejsou závazné. Jsou pouze nabídkou a inspirací pro pedagogy. Za výchozích podmínek, možnostech a kvalifikaci učitelů jsou tyto doporučené výstupy i při dobré vůli školy těžce realizovatelné. V následující části jsou uvedeny příklady takových výstupů pro jednotlivé vzdělávací stupně. Tyto výstupy jsou v jednotlivých dokumentech popsány šířeji a jsou i vnitřně kategorizovány. Nyní prochází RVP revizemi, ale než bude rozhodnuto, jak a v jaké, rozsahu bude mediální výchova ve školách vyučována, jsou doporučené výstupy uvedeny pro jednotlivé vzdělávací např. takto:

První stupeň

  • Sdělí, která média a jakým způsobem provázejí jeho den („moje každodenní mediální biografie“, média jako součást rodinného prostředí),
  • na příkladu (členů rodiny aj.) demonstruje rozdíly ve způsobech konzumace médií a v přístupech k mediálním sdělením – na konkrétních příkladech vysvětlí rozdíl,
  • rozeznává zvolené výrazové prostředky jako příznakové a roli jejich citového zabarvení pro „navádění“ uživatele k určitému výkladu obsahu sdělení,
  • rozlišuje rozdíly v expresivním a citovém zabarvení ve významově blízkých slovech užívaných ve zpravodajství (např. „přiznal“ či „připustil“ místo „řekl“),
  • na příkladech vysvětlí, jak volba záběru (např. u fotografie) směřuje diváka ke konkrétnímu výkladu sdělení,
  • rozezná rozdíly mezi „seriózním“ a „bulvárním“ zpravodajstvím a výrazové prostředky, které jsou pro ně příznačné,
  • identifikuje zábavní prvky v nezábavních mediálních produktech (např. ve vzdělávacích televizních pořadech či v učebnicích).

Druhý stupeň

  • Rozlišuje jednotlivá mediální sdělení podle toho, jestli mají charakter „faktu“, nebo „fikce“, a identifikuje základní žánry a výrazové prostředky „fikce“ v jednotlivých médiích,
  • u tištěných médií pojmenuje funkci užití grafických a dalších vizuálních prvků (písma, grafiky, fotografie),
  • rozeznává v mediálním sdělení stereotypy a na příkladech uvede jejich zjednodušující a paušalizující vztah ke skutečnosti,
  • porovnává mediální produkty a identifikuje pravidelnosti v jejich stavbě (např. ve zpravodajské relaci či na internetovém portálu),
  • zhodnotí, jakým způsobem se do podoby mediálních sdělení promítají představy o cílovém (plánovaném) příjemci,
  • na konkrétních ukázkách analyzuje produkci pro svou věkovou skupinu (časopisy pro mládež, reklamy pro mládež, televizní pořady a webové stránky pro mládež),
  • vnímá vztah médií a svobody projevu a význam tisku pro demokratické společnosti, chápe i rizikové stránky tohoto vztahu,
  • vysvětlí význam rozšíření knihtisku, přenosu sdělení rozhlasovým a později televizním signálem a význam nástupu síťových médií pro společnost,
    rozpozná a pojmenuje oblasti vlivu médií na člověka (vnímá média jako faktor ovlivňující názory, pocity, životní styl, hodnoty, morální přesvědčení),
  • zhodnotí přednosti a rizika získávání informací z internetových zdrojů (např. z Wikipedie) a umí takto získané informace ověřovat.

Gymnázia

  • Uvede práva, která může uplatňovat vůči médiím (právo na odpověď, opravu, ochranu osobnosti), a rozumí základním principům mediální legislativy ČR a mediální politiky EU,
    vyjmenuje základní orgány, které ho zastupují vůči médiím, ať již podle zákona nebo jako součást samoregulace (např. zná význam postavení Rady ČT nebo Rady pro reklamu),
  • analyzuje vybrané mediální kauzy a na jejich příkladu zhodnotí, čí (resp. které) zájmy média hájila (např. v prezentaci vládní politiky či v předvolebních kampaních),
  • rozpozná výrazové prostředky snažící se vyvolat emoce či ovlivnit jeho postoje a chování, identifikuje základní argumentační a manipulační postupy,
  • identifikuje inscenační prvky ve zpravodajství (např. animace) a autentizační prvky ve fikcích,
  • rozlišuje základní typy měření a popisu publika/uživatelů médií; zná slabé stránky těchto měření a kriticky vyhodnocuje zveřejněné výsledky těchto měření,
  • orientuje se ve vlivu médií na jednotlivé věkové skupiny (zvláště vliv na dětské uživatele) a zhodnotí význam regulace mediální komunikace,
  • rozpozná mechanismy, jimiž je ke konzumaci médií manipulován nebo jimiž sám ostatní manipuluje (kupříkladu hrozbou sociálního vyloučení),
  • přistupuje k médiím jako k svébytnému projevu kultury a uvědomuje si podíl médií na ustavování dobové kultury,
  • na konkrétních příkladech hodnotí přeměnu mediální produkce vlivem digitalizace a internetizace (občanská žurnalistika, blogosféry, on-line média).